Děvečka Johanka byla opravdu pěkná dívka. Jednoho dne ji při práci vyrušil starý čeledín, aby jí sdělil, že se má okamžitě dostavit ke svému pánovi. V tu chvíli jí ani v tom nejfantastičtějším snu nenapadlo, co se z tohoto na první pohled nevinného pozvání může vyvinout. Otřela si ruce o sukni a spěchala do jizby, aby co nejdříve vyplnila pánovu žádost.

K přípravě nedělního oběda se Irena vždy svůdně oblékla. S graciézností mladé ženy, která si je vědoma svých půvabů, se kolem mne pohybovala v rozkošných šatech, které dávaly vyniknout vypouklému tvaru jejího pevného a velmi svůdného zadečku. Její půvab podtrhávala chůze v černých lodičkách na vysokém podpatku, jež vyvolávala dráždivé kolébání a vlnění v bocích.

Úkolem člověka není jen existovat. Člověk musí žít a užívat si. Takový je názor dvacetileté Moniky, tajemné dívky se svůdným úsměvem a s krásným, jakoby z bronzu ulitým tělem. V jejím pohlavním životě neexistují jednorázové smlouvy. Nikdy se nemiluje s mužem hned napoprvé doopravdy a nikdy se nenechá nikým využívat.

"Dávej na sebe pozor, někdo by ti mohl ublížit," říkali mi vždycky. "Jsi ještě dítě a nevíš, co muži dokážou…“ Všechna tahle napomenutí však ve mně spíš než strach a opatrnost vyvolávala sžíravou zvědavost, podivné vzrušení a sladké trnutí, které se rozlévalo pomalu celým tělem a nejsilněji působilo v klíně - tam, kde mi nesměle razily nazlátlé chloupky. Tolik jsem si přála vědět, co muži dokážou!

„Asi už spolu nikdy nic neuděláme," pravila melancholicky Valérie, odložila stranou své papíry a podívala se z okna. Nebylo tam co vidět, nevkusný obelisk v parčíku před redakcí literárního měsíčníku se tyčil stejně v dešti jako na slunci a snad ani neměnil barvu. Ale měla na sobě přiléhavé tričko a jak se otočila k oknu, Martin se znovu soustředil na chladem zpevněný profil.